/part 2/ Existuje nebo ne?

Za ten měsíc, kdy jsem čekala až mi potvrdí doktorka, jestli ty testy nelžou .. a já jsem fakt těhotná. Jsem si jich udělala ještě ..... no třeba pět :))) průběžně, pro jistotu.. jestli čárky náááhodou nemizej. Ono tím jak čtete ty lexikony kouzel, celej internet a encyklopedie rozmnožování... dočtete se hororový scénáře. I když víte, že TO NESMÍTE ČÍST. Děláte to.


Mimoděložní těhotenství. Zamlklý těhotenství. /to je stav, kdy se prostě miminko rozhodne přestat vyvíjet - většinou protože tělo pochopí, že by to nemělo smysl a tak v sobě nosíte vlastně miminko, který nežije, ale vy o ničem nevíte. Nic vás nebolí. Nic vás netíží... prsa máte pořád napnutý a břicho nafouklý. Je to horor./ Spontánní potrat. Falešný testy.
Můj bože. A co, když to jsou DVOJČATA. To znamená opravdu novej obří byt. A taky nový auto. A dvě autosedačky. A na můj vysněnej kočár můžu zapomenout, protože budu muset koupit nějakej dvojitej polskej tank... A dvakrát svačina do školy. Dvoje zimní boty. Dva lyžáky. A dva dorty k narozeninám.

Je to nesmírně náročnej stav.. jste ze všeho tak nadšená, a proto tomu nemůžete uvěřit. Máte v břiše něco.. na co si teď nemůžete sáhnout. Neni to hmatatelný, ale musíte se o to starat. A zvládnout to všecko "hlavně v klidu".. Vím, že jsem psala, že jsem otěhotněla HNED. Jenže před tímdle HNED bylo /a já to spočítala/ opravdu třeba 8let, kdy jsem po dítěti toužila plus 3roky, kdy se to semnou už nedalo vydržet.....

Obavy přicházely ve vlnách.. ale štěstí přesahovalo.
Konec konců těhotná sem vylezla na jeden z nejvyšších vrcholů Tater. Těhotná jsem to večer zapila litrem 70% Tatranskýho čaje. Těhotná sem šla pak na půl dne do horký termální vody... a sauny. A nebylo mi dobře. Ale těhotný na instagramu dřepujou! A běhaj.  A já v tý době ještě 100% nevěděla, že bych mohla bejt .. a dívej! BYLA SEM. Takže moje díte vydrží všecko. Je silný stejně jako moje pánev a boky.
Tse. Jedla jsem semínka, avokádo, batáty... pila vodu s citronem.. nepila žádnej alkohol.. a ládovala se ovocem.
A ZE DNE NA DEN? To přišlo..každodenní kocovina. Únava tak pekelná, že sem myslela, že se mi podlamujou kolena i když sedím. Roztejkala jsem se, mnula si obličej, měla jsem kruhy pod očima a zelenina a voda začla bejt ODPORNÁ. Navalovalo se mi při pohledu na okurku. Začali mi vadit pánský parfémy, odér v autobuse, smažený jídlo, dámský parfémy, smrad z umělý hmoty, smrad z cigaret, z alkoholu ... VŠECKO TAK KUREVSKY SMRDĚLO!!! A v hlavě mi tepalo kladívko.

Chleba s lučinou. To bylo jídlo.. hodina a půl .. a rozjela se žáha. Převaloval se mi žaludek jako, když máš tu nejhorší kocovinu. Přešla jsem na stravu - rohlík - cola - bramborová kaše. A na tom žila dva měsíce. Někdy jsem se probudila a šilhala hlady.. představila si moje koblihy z Lidlu, přesnídávky z Dmka s mangem, čokorolky, vajíčka se šunkou ... všecko sem si to zkusila připravit a po dvou soustech sem letěla na záchod to vrátit. Přišlo mi, že todle nemůžu přežít. Dny byly stejný. Ráno vstát s šílenou únavou, celej den hekat, přijít v šest z práce a jít spát. Takhle sem se dožila první kontroly. /A i tý druhý. /


Máte nějaké komplikace? "No mám šílený křeče v podbřišku" .."kupte si magnezium, taky jezte kyselinu listovou" ... "tu už jím, ale hned jí vyzvracím..." ..."zkuste zázvorovej čaj" ... "ten jsem měla ráda... dokud jsem se po něm 28x nepozvracela" ... "tak to ne! pijte colu!!!!"

V mým břiše na ultrazvuku byla taková dutá věc s bublinkou. Za sekundu mě propustila, že mám přijít za měsíc. Zase????? A je to teda v děloze? nebo je to v pořádku? "Ano todle je těhotenství".

Takhle jsem si to nepředstavovala. A tak následoval další měsíc útrap. K nevolnostem a únavě s motavicí dorazily úzkosti a strach. Vůbec jsem nevěděla proč ho mám.. a všichni jen říkali "TO BUDE DOBRÝ" ... Já tomu věřila .. někde uvnitř... Ale ten strach mě strašně svazoval.

Další ultrazvuk už jsem byla úplně v hajzlu .. dva dny jsem nespala.. šla jsem v mrákotách na měření tlaku. Tlakoměr málem shořel...  a já rozklepaná, ledová vlezla na lůžko, a v křeči čekala. Doktorka s ledovým klidem projížděla ze všech stran moje útroby .. a já měla černo před očima .. dokud neřekla "tak a tady je srdíčko, poslechneme si ho.." a ono to neidentifikovatelný flekatý černobílo začlo bušit na celou místnost.  Bože. Ono žije.

A tak se pralinka přejmenovala toho času na tučňáka :))) Simča byla vážně po telefonu lehce dojatá a já věděla, že je ŠŤASTNÁ. V tu dobu už to začalo běhat v rodinných kuloárech .. a my si to pro sebe nechat prostě nemohly. A já dál zvracela. A chodila spát v půl osmý.