Vánoce byly hrozně super, všecko sem snědla a když mi bylo blbě zalila jsem to colou. Vycucala jsem snad 60 tobolek rennie za tejden. Ale už sem si prostě dál nemohla odpírat všecko to jídlo. Břicho mi přišlo prostě furt jen tlustý. Narostly mi jen stehna boky. Jo a čtvrtá brada.
Váha u doktorky už 3 měsíce ukazovala stejný číslo! Až jsem se po Vánocích fakt divila, že to maj rozbitý .."Ne nemáme, vážím se každej den a každej den sem nasraná" sestra u gynekologa je fakt řízek. Nic není problém. Ale s doktorkou... s tou jsem lehkej problém měla. Je vážně důkladná, vyšetřuje mě správně (podle toho co jsem si zjišťovala od ostatních), jen mi vadí, že mě jako totální Alence v říši divů v tomdle stavu moc neobčerstvuje informacema. A já po nich pak pálím na googlu a samozřejmě mám dnu, aids i kopřivku. Známe to ne?
Po třech tejdnech v migrénách, kdy jsem se s bolestí hlavy budila i chodila spát, jsem se psychicky složila, že buď budu trpět jak zvíře s pocitem na zvracení, s šílenou bolestí hlavy, kdy nemůžu ani koukat .. jen vzdychat a nejde ani spát! Nebo se budu dopovat jediným práškem, kterej se v těhotenství smí užívat - paralenem. Po 5 dávkách paralenu jsem se rozbrečela, že to miminko dostává do oběhu chemii ... a já nevím co s tím. Cvičila jsem jógu, chodila na procházky, vyměnila colu za hektolitry vody - i když mi z ní bylo zle. Větrala. Měnila si polštáře, až jsem spala úplně bez něj. Šla k fyzio /ta mi sáhla do ohniska nějaký bolesti a ještě víc se to rozjelo/ až to prostě přešlo.
Příčina se nezjistila - ale na pravidelnejch kontrolách se nikomu nelíbil můj vysokej spodní tlak. Když jsem zmínila, že trpím těma bolestma hlavy, rozjel se trošku kolotoč vyšetření. Odběry, ekg, holter, měření tlaku doma, šetření se. "Nesolte!" ... "Nepijte tolik vody" ..."Nepijte minerálku" .. Nakonec mi 99letá paní doktorka napsala prášky na tlak a taky do lékařskýho zápisu, že mám "výrazné tetováže na ramenním kloubu". Asi ten vysokej tlak mám z infekce, když mi v kriminále řezali skalpelem ty růže. Ty prášky nejím.
Takže pátej měsíc byl měsíc plnej hysterie, bolestí, psychickýho vyčerpání - hodně dortíků a taky dobrejch konců. Narodily se totiž dvě malý holky. Třináctka a Dvacettrojka. A mně se tejden v kuse zdálo, že rodím. A přesně vím jak to bolí! Živý sny jsou v "nejkrásnějším období ženy" totiž naprostej bonus ke všem těm hormonálním sračkám a neustálýmu strachu ...
Konečně jsem rozeznala, že ta boule na břiše není ztvrdlý břicho, ale moje malý miminko. Od toho dne se snad nezastavila. A mrská s sebou prostě furt. Dostávám kopačky ze všech stran - a nejvíc, když chci spát. V tomdle se google nemýlil. haha. Nejvíc jsem se těšila, až se po týdnu vrátí Simča a zjistím jestli ty kopačky cejtím jenom já uvnitř, nebo jsou cítit i přes břicho. A byly. <3
No a pak sem si objednala k 27. narozeninám lacláče a bundu pro tlusťochy.... a Simča mi z gauče diktovala, jak se uvazuje šátek na nošení mimin. Tak už "jenom 4 měsíce". A bude po všem . . A začne to ještě mnohem mnohem mnohem víc .. *
Komentáře
Okomentovat