26.2. nebo 22.6.

Poučená z předchozích neúspěchů, hojně emailuju s paní kastelánkou, která má na starost obřady na zámku Valeč.
Tadle vesnice, kde sem přelejzala ploty, opalovala si lejtka o vejfuky motorek, poprvý kouřila dutý stébla trávy a zvracela z višní v čokoládě.. je vlastně BAROKNÍ MĚSTO. Podpořený evropskejma dotacema, krajskejma dotacema, památkářským ústavem ... a všechno je tu totiž tak trošku upnutý. I když ... každej rok se tu pořádá festival #povaleč, kterej je dost oblíbenej u veřejnosti a málo u památkářů. (kdo má rád poblitej park, žejo?)

A tak všechno je takový hrozně oficiální, což mě překvapuje, protože já tam přece od mala žádný předpisy nedodržuju a beru to něco co je skoro "moje". Pak příjde jedna oficialita za druhou.. A pak i to zvláštní nedorozumění. Totiž takhle.....místo, kde se bude konat vaše hostina, to zázemí, kde budete tančit, pojídat koláčky, mejt si ruce, dosedat na židli, když vás budou bolet nohy byla v pronájmu za nesmyslných pár fufní. Jenže já ani nic jinýho nečekala, vybrala jsem si fakt dobře. Tisíc korun za den je prostě na svatební hostinu symbolická částka. A to byl záměr. HLAVNĚ nevyhazovat peníze. Jenže obřad - to je věc druhá. To si zámecký areál účtuje zvlášť. A je jedno, jestli budete stát 6cm před parkem, za parkem, v parku, uvnitř záchodový mísy. Prostě zvlášť! A ano.. i když paní kastelánce vysvětlujete, ŽE NEJDE O OBŘAD. Jde totiž o takzvanou fikci. 15min vašeho života teda stojí potom čtyři tisíce korun. A to už mi symbolický nepřišlo... Ale byl to teda tak trochu můj sen. Stát pod tím stromem, v tom parku, v těch šatech, s tou holkou...

Nechci na nikoho ukazovat, ale paní kastelánka zřejmě taky nebude hetero. Ale kdo ví. I tak to nepochopila a dost direktivně mi přikázala, abych uhradila 4 litry, za to, že si na 15min popláčem nad něčím co důstojný ani není. Ale ........... nakonec bylo :). Já se nenechala odradit. To, že jsem se líp neučila a není ze mě doktorka práv .. za to si můžu sama. Ale, že jsem se narodila bez pinďoura, za to nemůžu. Sorry. Smířila jsem se teda s tím, že se nechám čipnout na úřadě jako majetek a veselku si udělám po svým.

26.2.2019 jsem si teda vzala hodinu volno v práci a vytáhla svou holku na úřad. Všechno bylo předem vyjednaný, objednaný, rodný listy, občanky a pár dokumentů + žádost o změnu jména. Ten den jsme se úředně "vzaly", myslím tím - registrovaly. Nepotřebujete k tomu žádnou úctu ani svědky. Sednete si do kanceláře, podepíšete pár papírů a jdete zase do práce. Zaplatíte 1.000,- za to, že se chcete jmenovat stejně jako vaše polovička. (Abyste byly rodina. Aby vaše děti měly rodinné jméno. Abyste uzavřely kruh. Je to na palici.. ale o tom zase jindy. ) A JE TO.

22.6.2019 je v plánu teda obřad. Obřad za 4 tisíce, kterej vám odříká váš milovaný kamarád nebo člen rodiny. Uvede důvod proč se to děje, rozbrečí vás, zrekapituluje to co pro sebe i pro všechny ostatní znamenáte, všude prší, prší štěstí nebo plodnost, já nevím, ale brečím. A prší pořád prší. Hrajou housle, kytara, všude jsou kožený bundy, nádherný kytky, koberec od cikánů, je tam Barča, je tam Matouš.. naši svědci. Maj stejně jako my na ruce rudou šňůrku se srdíčkem. Jsou tam tátové, vedli nás k oltáři. Jsou tam mámy, jsou tam moje prarodiče, jsou tam všechny naše zvířata. Pořád prší. Michal nás oddává. My se směje, brečíme. Prší. Já říkám ANO, ona ANO. Dáváme si prstýnky. Musíme pomalu, aby to Frank vyfotil. Klára pořád hraje ty nejkrásnější songy na housle, Téra to vybrnkává. Prší. Všichni brečej. Objímaj nás. A pak už jenom pijeme, jíme, tančíme a smějeme se. Takže? Konec dobrý, všechno dobré.  Byl to krásnej den, i když nebyl poctivej podle legislativy. Ale ona jde proti mně! takže já jdu proti ní.