Budeme se brát ..

kožený křiváky se staly totálním signature týdle svatby <3

Přesně před rokem, se ve mně zrodila myšlenka, že i my se můžeme vlastně vzít. Já byla o ruku požádaná po 2 letech vztahu. Vypadalo to, že spolu budeme chtít nějakej čas zůstat, takže jsem se jednoho dne zeptala.. jestli uděláme výroční 5letou párty? A ONA řekla, že jo. Nepřišlo mi těžký za rok našetřit nějaký peníze. Nepřišlo mi nereálný zhubnout do šatů (hahahahahaha) a nepřišlo mi nereálný si to všechno organizovat sama... (ha ... ha ... ha ..!!!!)

Vzala jsem teda kus sešitu, kterej sloužil ve druháku na "zápisky" myslím, ve druháku na vejšce. Chápete. Na vejšce si nic nezapisujete. Maximálně kolik nakoupit v kauflandu flašek rumu. Když sem prolistovala pár stránek zjistila jsem, že čas od času sloužil i jako blbníček, při vymejšlení dárků na Vánoce pro tři rodiny (když máš rozvedený rodiče, musíš se holka otáčet..). A ZAČLA JSEM PSÁT.
Psát o tom, kdy to bude, kde to bude, v kolik a vlastně proč. Jsem trošku autista. Moje věci jsou seřazený podle barev, odstínů barev a zvířecích poddruhů. Vlastně jsem to naplánovala celý asi za 21min. A nikoho (jako obvykle) jsem se neptala. Najíždělo mi to celý samo, absolutně samo, všechno se utvářelo a vyřešilo za vteřiny. Jako třeba... že to bude u babičky ve vsi. V zámeckým parku.

 1. Jedna holčičí svatba už tam byla.
 2. Je to tam levný, protože máma říkala, že strejda Míra si to tam pronajal za pětistovku na den.
 3. Výhoda toho, že ve vesnici máš celou rodinu - dojde ti plyn! nevadí. Nemáš skleničky? nevadí. Rozbila se lednice? nevadí! Potřebuješ svýho totálně ufrfňanýho nemocnýho senilního dědu dostat na svou svatbu? nevadí! nevadí! nevadí! On jenom vyleze kopec a je tam. A na tom mi záleželo. A hodně.

děda Venda celej život píše. Píše do novin, píše výhružný dopisy starostovi, že je starej chůj. Píše básničky na dveře od záchodu.. a dokonce je skládá na potkání. Myslím, že vítr vane tudy. 

Místo by teda bylo. Jídlo taky, to totiž uděláme svépomocí. Mám v rodině dva kuchaře, který vaří pravidelně pro víc jak 800 strávníků. To zvládnem. Pivo si nechám přivézt i s pípou od Jaruny z hospody. Dort? udělá tchýně. Koláčky babička. A šaty spíchnu. Jo no a máma je floristka. Udělá všechnu výzdobu za hubičku. Prtsýnky.. prstýýnky... No jasně! Kamyl má zrovna ve Valči (místo svatby) výstavu prstenů. Tak to je symbolika jako prase. A co ještě potřebujem? Otevřít pinterest.

A takhle to bylo. Rozepsala jsem detailně všechny možný výdaje. A začla "zvát hosty". Víte co jsem udělala? Otevřela jsem facebook. A zjistila jsem, že se svojí holkou mám společných 229 přátel.
Kapacita objektu - 50. Začla jsem rodinou. udělala dva sloupečky . Lucie x Simona. A štosovala pod naše jména naše nejbližší. 80. Cože? To nezvládnem. Kde budou sedět. Kdo to zaplatí? Fuj. "Bejby, udělej si seznam, koho na tý svatbě chceš." ..ONA "147". Jak jich může bejt 147, když já jich jasně vybrala 80. Řekla jsem nejbližší.. "jenže co prateta mýho kamaráda ze školky z vesnice?"

A to vás čeká taky. Možná nejhorší část. Vybrat si šaty je snadný. Všechny jsou bílý a na hovno se v nich chodí. Vybrat si náplň do dortu, je taky v cajku. Vždycky se sežere. Minimálně k snídani. Ale pokácet ty jména, který ti patřej do života, to je jízda. No a pak se 10 měsíců čekalo, až mi bude trochu víc blbě na to.. abych začla tlačit na pilu. To, že mi pinterest projížděl v půl čtvrtý ráno hlavou a já koumala, kam zavěsím jakej háček, kolik stran má bible a proč není duha vícebarevná.. tom zase příště.

<3